Podnikání po česku – Padouch nebo hrdina, vždyť jsme jedna rodina

K napsání tohoto článku mě vedla osobní zkušenost. Občas žasnu, jak lze v našich končinách podnikat. Já chápu, že už v koňské opeře se říkalo – Padouch nebo hrdina, vždyť jsme jedna rodina. Podělím se s Vámi o zážitek starý pár týdnů.

Byl jsem na návštěvě u kamaráda, který vlastní větší firmu (cca 80 zaměstnanců) a on mi vyprávěl příběh. Stalo se u něj ve firmě, že jakási společnost poslala potvrzení objednávky a zároveň dokument, který velmi nápadně připomínal vzhledem a rozmístěním textu fakturu na jakési služby internetového katalogu.

A protože několik zaměstnanců už je pěkný moloch a tu a tam se může stát, že jeden neví, co dělá druhý, platba za neobjednané služby proběhla. „Naštěstí“ součástí textu – slabým nevýrazným písmem dole (velikost fontu možná i 6) – bylo upozornění, že se jedná o nedaňovou listinu, návrh na uzavření smlouvy, který se stvrzuje zaplacením částky.

Zrak mám dobrý, ale sám  jsem měl problémy tento drobný text přečíst.

Suma sumárum – obdrželi dokument, který je vyzýval k platbě a protože i nějaké ty registrace (i placené) objednávali, tak se jedna mezi ně sama vloudila. Náklad pro firmu byl ve výši cca 3 000 Kč. Tomu říkám daň za nepozornost.

Částka, která firmu neohrozí, ale ani povětšinou na ulici neleží. Pobavilo mě to a samozřejmě jsem si byl jist, že v mých podnikatelských aktivitách se nic podobného stát nemůže.

Máme ve firmě nastaveny kontrolní procesy pro veškeré platby a podle výše je schvalují lidé na různých úrovních – nic nestandardního. Také objednáváme služby marketingu, katalogů atd. A za ty objednané platíme.

Dorazil dopis, který nápadně připomínal fakturu. Částka na cca 2 400 Kč, platba za uveřejnění inzerenta v oborovém katalogu firem na internetu. Design si můžete prohlédnout v příloze. No a dole na stránce text, který sděluje, že se jedná o návrh na uzavření smlouvy a přijmutím nabídky se rozumí její úhrada.

Vše je černé na bílém, až na poslední upozornění, které je světle šedé na bílém. Nemůže to být proto, aby si méně bystrý adresát nevšiml?

Odesílatelem je firma Seznam firem s.r.o. z Brna, tedy dnes již z Brna, dříve z Třebíče. Dle obchodního rejstříku je jediným jednatelem Radek Jež (narozen 6.6.1979 – takže bude mít za pár dní narozeniny). Majitel neexistuje, protože na podíl byla vydána exekuce koncem roku 2012. Takže uvolněný podíl. To samo o sobě je zajímavé.

Jednání pravděpodobně není v rozporu se zákony, ale z mého pohledu je v rozporu se slušností a je to facka do tváře těm podnikatelům, kteří se snaží fungovat poctivě.

Dejme si malou lekci matematiky. Náklady na jeden odeslaný „návrh smlouvy“ jsou 2 Kč papír, 2 Kč obálka, 10 Kč známka, 10 Kč práce zaměstnance. Celkové náklady tedy do 30 Kč za jeden z dopisů. Profit bez DPH je 1973 Kč. V případě, že 2 dopisy ze 100 najdou u adresátů pochopení a platby proběhnou, jedná se o zisk cca 1 000 Kč.

Ze zkušenosti odhaduji, že min. 5% „objednávek“ bude zaplaceno, zisk na 100 dopisů je tedy cca 7 000 Kč – to je na poslaný dopis 70 Kč. Kolik dopisů lze poslat? Podle statistického úřadu cca 900 000 tis firem v naší zemi.

Při 5% úspěšnosti se jedná o zisk cca 3 000 000 Kč (tři miliony) ročně – ano ročně, protože jednou platbou se zavazujete platit každý rok. Byznys model tedy úžasný a to se držíme při zemi. Podnikatelský plán tedy výborný. Legislativně v pořádku. Morálně prasečina.

Když už jsem věnoval svůj čas pátrání po firmě a jednateli, rozhodl jsem se podívat více do hloubky. A světe div se. Pan Radek Jež (1979) se vyskytuje i v dalších firmách, které dříve i spoluvlastnil, ale dnes jsou přepsány na jiné rodinné příslušníky (že by důvodem byl pan exekutor JUDr. Komárek?).

Pojďme se tedy na výlupka Ježe podívat podrobněji:

JR-TOP s.r.o.  – rádoby stavební firma, která dluží svým dodavatelům již několik let – http://podvodnefirmy.cz/radek-jez-jr-top/

Seznam firem s.r.o. – internetový katalog, který běží tak od roku 2011. Ačkoliv společnost nemá v tuto chvíli majitele, dopisy (skorofaktury) stále rozesílá. Jsou podány desítky trestních oznámení a to již několik let. Nic se neděje

EUROPEAN SIDUS, SE – aneb podnikatel se vydal dobývat Evropu – Evropská akciová polečnost. Akcie na majitele, a asi jediná společnost, která nemá negativní reference. Kdoví co dělá?

Kdysi jsem byl v Třebíči a působila na mě jako poklidné městečko. Jiné je to však doma u Ježů – Pod Hrádkem 190/12. V tomto krásném domečku sídlí či spíše sídlilo několik zajímavých společností. Nechápu jak se do takové malebné chaloupky vešly, ale třeba se trochu uskromnily.

Office servisní a distribuční s.r.o. a Český telefonní seznam, s.r.o.  – v těchto společnostech žádný Jež, jen jakýsi maďar Attila Levente, Herczeg, dat. nar. 18. července 1960. Asi na výměnný pobyt v podkrovním bytečku vaří si langoše. A firmy rozesílají a rozesílaly dopisy podobné a snadno zaměnitelné s fakturami.

Baldrine Invest s.r.o. – a protože u Ježů se Maďarům líbí, sídlí zde i firma druhého dobráka – Sándor Zoltán Sóós, dat. nar. 14. července 1970.

Posledně jmenovaná firma si udělala „velmi dobré jméno“ v oblasti nebankovních půjček svými lichvářskými praktikami – i když někdo by mohl říci, že 100% a více roční úrok není lichva, ale šikovnost podnikání.

Maďařům se u nás v Třebíči očividně líbí. A můžeme jen doufat, že přijedou i další. Vždyť je tu stále dost firem, které by mohly platit za nic.

Cílem článku není zdiskreditovat pana Ježe (to už zvládl udělat sám a nedělám práci za jiné), ani jej neznám a znát nechci. Stejně tak ostatní podnikatele z „Partičky.“ Ani proti nim osobně nic nemám. Měl jen tu smůlu, že jeho „nabídka“ skončila v mé schránce. Spíše jen zamyšlení. Ať již projdu jakoukoliv aktivitu výše zmíněných společností, je to podvod na podvod. Několik let a bez řešení.

Jak je v naší krásné zemičce možné, že jeden podvodník se otřepe a hned může vesele dělat další a další podvody? Navrhuji úpravu obchodního práva v České Republice. Vzpomeňme na první třídu – dostávali jsme černé a červené puntíky.

Za každý průšvih přišel černý puntík a bylo to jasné a jednoduché. Představte si obchodní rejstřík, kde budou u každé firmy puntíky. Jsem optimista a tak věřím, že více by bylo těch červených.

Když srovnám situaci v ČR s jinými zeměmi (Německo, Nový Zéland), tak se mi chce plakat. V některých zemích, když podnikatel udělá průšvih či podvod, tak skončil. A u nás? Založí si novou firmu a hurá jedeme dál, země se točí. Je těžké dohledat? Není, když jsem to já zvládl za pár minut u počítače.

A přitom řešení není složité. Proč to jinde funguje a u nás ne? Opravdu chceme být pro smích všem v okolních zemích? Jedna z možností by byla zavést černou listinu. Jednou jsi udělal podvod, končíš s podnikáním. Konec a tečka. Na druhou stranu, kolik firem by u nás zůstalo.

Navrhuji zavést ligu morálních podnikatelů – sepsat si desatero podnikání a tím se řídit. Mohl by to být velmi zajímavý projekt a zajímalo by mě, jak by fungoval. Co myslíte?

Závěrem několik postřehů:

• Vždy si zkontrolujte, za co platíte. Ušetříte tím spoustu peněz.
• Jsou mezi námi padouši i byznys hrdinové. Je jen na nás, do které skupiny se zařadíme. A o tomto rozhodujeme JEN MY, nikdo jiný to za nás neudělá.
• Prostředí „nahoře“ a „dole“ je propojené. Dokud se budou jedni vymlouvat na druhé, změna nepřijde. Každopádně každý z nás může začít změnou u sebe a postupně ji šířit do svého okolí.
• Pojďme dát dohromady desatero morálky podnikatele.

Napište mi Váš názor na morálku podnikání v naší malé zemičce. Zajímá mě co si myslíte Vy.