Proces zvyšování sazeb v USA začíná

Americká centrální banka dosáhla svého. Bezprecedentním tiskem ve výši 4 miliard dolarů pomohla domácí ekonomice postavit se na nohy a výrazně ozdravit trh práce. Jelikož ten v minulém měsíci vykázal dynamiku, která byla jednou z nejlepších za posledních deset let, zahájení procesu zvyšování úrokových sazeb by nemělo již nic bránit.

Již v dubnu tohoto roku bylo zřejmé, že Fed začíná vážně testovat způsoby, jak odsát nadbytečnou likviditu ze systému, která by bránila zvýšení sazeb.

Americká centrální banka

Americká centrální banka se nazývá Federální rezervní systém, často označovaný jako Federální rezervní systém nebo Fed. Byla založena v roce 1913 a odpovídá za provádění měnové politiky ve Spojených státech. Federální rezervní systém je nezávislá vládní agentura, která působí s dvojím mandátem: podporuje maximální zaměstnanost a udržuje stabilní ceny.

Mezi hlavní funkce centrální banky patří regulace bank a dohled nad nimi, řízení peněžní zásoby, poskytování finančních služeb bankám a vládě a podpora stability a efektivnosti celého finančního systému. Stanovuje úrokové sazby a provádí operace na volném trhu, aby kontrolovala dostupnost a náklady na úvěry. Federální rezervní systém působí také jako věřitel poslední instance v době finanční krize, jehož cílem je stabilizovat ekonomiku a předcházet systémovým rizikům.

Federální rezervní systém má jedinečnou strukturu. Skládá se z Rady guvernérů se sídlem ve Washingtonu, D.C., v jejímž čele stojí předseda, který je veřejnou tváří centrální banky. Předsedu jmenuje prezident Spojených států a členy Rady guvernérů schvaluje Senát. Kromě toho existuje dvanáct regionálních bank známých jako Federal Reserve Banks, které jsou rozmístěny po celé zemi. Tyto banky slouží komerčním bankám ve svých regionech a podílejí se na tvorbě měnové politiky.

Jak Fed kontroluje nadbytečnou likviditu

Primární způsob, jak Fed kontroluje nadbytečnou likviditu, je úroková sazba placená za nadbytečné rezervy komerčních bank. (IOER aktuálně na 0.25% p.a.). Tato sazba by měla být teoretickým dnem pro úrokové sazby na mezibankovním trhu (banky si mohou půjčovat mezi sebou za určitý úrok, nebo peníze uložit u americké centrální banky).

Systém ovšem není perfektní, neboť nebankovní subjekty, které drží významné množství likvidity, nemají možnost zaparkovat svoje prostředky u centrální banky za vyšší nabízený úrok, a tak půjčují svoje prostředky na trhu za nižší úrok. Efektivní úroková sazba se v posledním roce stabilně pohybovala kolem 0.08% p.a., což bylo v cílovém pásmu Fedu 0.00-0.25% p.a.

Pokud bude chtít Fed začít zvyšovat sazby, má kromě sazeb placených za nadbytečné rezervy ještě další nástroje, a to reverzní repa a termínová depozita.

Reverzní repa a termínová depozita

Zatímco termínová depozita pouze vysají prostředky ze systému, reverzní repa jsou mírně komplikovanější. Fed si půjčí od komerčních bank za fixní úrok a na oplátku poskytne kolaterál, kterým svoji půjčku ručí.

Kritické je, že tento kolaterál může být znovu použit na peněžním trhu. Fed tedy zároveň utahuje monetární politiku (zvyšuje náklady likvidity), ale zároveň dovoluje širokou dostupnost likvidity všem, kteří jsou ochotni danou cenu platit.

Pokud by Fed nevracel část kolaterálu do trhu, brzdil by dynamiku mezi nabídkou a poptávkou, která v minulosti vyústila paradoxně až do záporných výnosů na nejbezpečnějších amerických T-Bills (nebylo jich jednoduše dostatek).

Jak je vidět na grafu níže, Fed v poslední době výrazně zvýšil tempo denní absorpce nadbytečné likvidity ze systému, a to zejména zvýšeným používáním termínových depozit.

Tyto likviditu stahující operace mají za následek pokles rezerv komerčních bank, které mohou banky používat k úvěrování soukromého sektoru.

Méně likvidity si nutně vyžádalo růst efektivních úrokových sazeb na 0.12%, což je sice stále extrémně nízká úroveň, je však nejvyšší od března roku 2013. Jedná se o jasnou předzvěst prvního zvýšení úrokových sazeb.

Rovněž mějme na paměti, že období klesající nadbytečné likvidity sebou v minulosti přineslo dopady na růst volatility a pokles akciových trhů. Sledování dynamiky likvidity pro investory v posledních dvou letech nebylo příliš důležité, neboť cesta byla jasně daná. Dnes se však pomalu vracíme k tradičním nástrojům měnové politiky z předkrizových období a všem s nimi spjatým dopadům na investiční portfolia.