Ekonomická svoboda přináší prosperitu a hospodářský růst, o tom není třeba sáhodlouze diskutovat. Více jak čtyřicet let v režimu, kde ekonomické svobody neexistovaly, bylo vskutku poučných.
Bylo možné vidět, jak svázané ruce lidí a nesvoboda myšlení mohou být pohromou nejen pro hospodářský růst, nýbrž i společenský pokrok. To tvrdí i autoři Indexu ekonomické svobody, který nadace Heritage zpracovává společně s deníkem Wall Street Journal od roku 1995.
Teorie je jednoduchá: Stát by měl nastavit férová pravidla, aby se mohli lidé a společnosti jimi reprezentované konkurenčně utkávat na vymezeném hřišti. Pokud na hracím poli budou úspěšní, inkasují odměnu ve formě zisku, kterou můžou svobodně reinvestovat do svého dalšího rozvoje.
Jaká je však skutečnost? Údaje z nadace Heritage nám v celosvětovém měřítku předkládají praxi zcela opačnou: všichni jsme si rovni, ale „vyvolení“ jsou si přece jen rovnější, právo je netransparentní, a navíc se musí složitě vynucovat u lehce ovlivnitelných soudů.
Tvořivost a snaha obchodovat jsou tudíž potlačovány nejrůznějšími regulacemi a složitými zákony.
Údaje použité pro měření indexu Heritage lze pokládat za validní, neboť vztah mezi ekonomickou svobodou a ekonomickou vyspělostí či hospodářským růstem většinou funguje velmi spolehlivě.
Samotná metoda měření ekonomické svobody se přitom skládá z desíti kategorií, mezi něž patří podnikatelská, obchodní, fiskální, měnová, investiční a finanční svoboda.
Důležité jsou také míra korupce nebo zákony, které umožňují vlastnictví nemovitostí včetně jejich ochrany. Posledním ukazatelem je výše vládních výdajů.
Všechny tyto zmíněné hodnoty umožní vypočítat výsledný průměr – míru ekonomické svobody v dané zemi.
Městské státy vítězí
O ekonomické svobodě nejlépe vypovídá pohled na přední příčky těchto statistik. Země, či spíše městské státy jako Hongkong či Singapur jsou rivalové, kteří se pravidelně vytlačují z prvního místa.
Opravdovými vítězi jsou však podle statistik občané těchto dvou měst. Vždyť průměrný hospodářský růst v posledních pěti letech se v Singapuru pohyboval kolem 4, v Hongkongu 3,2 procent.
Na druhé straně ekonomické nesvobody stojí Francie. Nezaměstnanost od počátku 90. let pohybuje kolem 10 % a obrovské daně, odvody a regulace pohybu pracovní síly (údajně na ochranu zaměstnanců) vytvářejí smrtelný koktejl pro hospodářský růst – ten se průměrně pohyboval na 0,5 procenta v pětiletém horizontu.
Když se pomine makroekonomická data, lze si úpadek Francie ukázat na výrobě automobilů. Zatímco v roce 2005 se jich vyrobilo 3,4 milionu, v roce 2009 už to byly jen 2 miliony.
Zkrátka francouzským automobilkám došla trpělivost s neustálými stávkami, vysokými odvody a regulovanou pracovní silou. Přesunuly své továrny jinam.
To v Německu je výroba vozů již deset let víceméně stabilní, i když tam jsou jedny z nejvyšších mzdových nákladů. Není tedy divu, že Francie byla jako západoevropská země ohodnocena v žebříčku nejhůře – nachází se na nelichotivém 64. místě.
Ekonomická svoboda a Afrika?
V souvislosti s měřením ekonomické svobody by bylo vhodné zmínit zemi, která v posledních letech učinila ohromný pokrok. Teorii převedla úspěšně do praxe a nyní může slavit. Rwanda.
Za poslední rok získala v žebříčku rekordních 3,6 bodu, obecně v posledních 20 letech učinila obrovský pokrok. Příklad Rwandy ukazuje, že nízké státní přerozdělování a liberalizace ekonomiky mohou být účinným prostředkem boje proti korupci.
Jak toho Rwanda dosáhla? Stačilo se jen držet výše zmíněného receptu: pouze v prostředí, kde je nízké státní přerozdělování, většina společností je v soukromém vlastnictví a kde fungují jednoduché a snadno vymahatelné zákony, lze efektivně bojovat s korupcí.
A když to funguje v zemích, které byly synonymem kleptokracie, může to dost dobře fungovat i u nás.
Jako jednoznačně pozitivní se ukazuje fakt, že ekonomická svoboda dokáže úspěšně „vytáhnout“ lidi z chudoby. Tento proces kupříkladu proběhl v Číně. Mezi lety 1981 a 2001 klesl počet lidí žijících pod hranicí chudoby z 53 na pouhých 8 procent.
Obdobný scénář očekává Rwandu, pomáhat jí v tom bude robustní hospodářský růst, který se průměrně v pětiletém horizontu pohybuje kolem 7 % ročně. Pokud se zdejší národy nešťastnou náhodou opět nevrhnou proti sobě, tato země brzy dorazí do stanice Prosperita.
Od roku 2008 se věnujeme široké škále témat s důrazem na finance, investování a podnikání. Články píšeme srozumitelně, abychom každému čtenáři pomohli objasnit i ta nejsložitější témata. Autor vystudoval ekonomii a management.
