Bezdůvodné obohacení – jaká je promlčecí lhůta a kdy jde o trestný čin?

Stává se, že člověk občas zapomene zrušit trvalý příkaz a pošle o splátku více, případně uhradí známému za službu, která se nakonec nerealizovala. Druhá strana v takovém případě může tvrdit, že se jednalo o dobrovolné plnění, takže není možné chtít peníze zpět, jenže to je omyl. Druhá strana se tak totiž bezdůvodně obohatila. Co je charakteristické pro bezdůvodné obohacení a jak se domáhat plnění zpět?

Bezdůvodné obohacení je soukromoprávní institut upravující mimosmluvní závazkové vztahy, které vznikají, když se někdo neoprávněně obohatí na úkor druhého. Je jedním z projevů zásady nikomu neškodit a poskytuje ochranu majetkovým právům. Jedná se o klasický institut soukromého práva ve všech vyspělých právních státech, nicméně jeho konkrétní obsah je vždy závislý na aktuální právní úpravě.

V českém právním řádu je tento institut od roku 2014 upraven zákonem č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku. Nově již bezdůvodné obohacení není právním důvodem vzniku závazkového vztahu. Pokud se nyní hovoří o bezdůvodném obohacení, mám se na mysli přímo tento vztah. Jeho obsahem jsou pak všechna práva a povinnosti, které účastníci tohoto vztahu mají.

Účastníky tohoto vztahu zákon pojmenovává jako „obohaceného“ a „ochuzeného“. Těmito mohou být fyzické osoby, právnické osoby i stát.

U bezdůvodného obohacení jde především o určitý prospěch, a to jak peněžitý nebo věcný zisk, tak i např. užívání cizí věci nebo výkonů (vždy však musí mít majetkovou hodnotu a musí být objektivně vyčíslitelný), které obohacený v rozporu s právním řádem či dobrými mravy získá na úkor ochuzeného a tím rozšíří svou majetkovou sféru.

Kromě toho ale také může jít o nezmenšení jeho majetku, ke kterému by jinak došlo, pokud by za něj ochuzený neplnil. Nezáleží na tom, zda to obohacený zavinil, bezdůvodné obohacení vzniká objektivně přesunem majetkových hodnot, a to bezdůvodně, tedy bez právem uznaného důvodu.

Občanský zákoník upravuje povinnost k vydání bezdůvodného obohacení dosti široce. Z důvodu právní jistoty tak zakotvuje několik konkrétních skutkových podstat, kdy k bezdůvodnému obohacení dochází. A naopak stanoví, kdy o bezdůvodné obohacení nejde.

Bezdůvodné obohacení

Občanský zákoník upravuje bezdůvodné obohacení v rámci „závazků z jiných právních důvodů”. Jde tedy o závazek mezi dvěma stranami, který nevznikl na základě smlouvy. Tento termín označuje situace, kdy jedna strana získává majetek nebo prospěch na úkor druhé strany bez jakéhokoli oprávnění či náležitého důvodu.

Občanský zákoník bezdůvodné obohacení rovněž charakterizuje jako platbu bez „spravedlivého důvodu“.

V jakých případech se jedná o bezdůvodné obohacení?

Níže jsou uvedeny situace, na základě kterých je možné identifikovat, že k bezdůvodnému obohacení došlo.

• Plnění bez právního důvodu – neboli takzvané plnění nedluhu. K takovým situacím ovšem musí dojít na základě omylu ochuzeného. Ten například plní omylem jiné osobě, případně plní více než by měl, ale neuvědomuje si to. Jde o typický způsob, kterým k bezdůvodnému obohacení dochází.
• Plnění z právního důvodu, který odpadl – na rozdíl od předchozího případu zde právní důvod (například smlouva) existoval, ale došlo například k odstoupení od smlouvy, a přesto bylo plněno.
• Protiprávní užití cizí hodnoty – jde o příklady, kdy neoprávněně (trestnou činností) získá jedinec určitou věc, která mu přinese další prospěch. Například využívá auto, které odcizil.
• Tím, že za někoho bylo plněno, co měl po právu plnit sám – příkladem je situace, kdy má jedinec platit určitý dluh, nicméně za jeho půjčku zaplatí například jeho známy, ačkoliv takovou povinnost nemá (nejedná se tedy například o ručitele) a posléze známému dlužník peníze nevrátí. Nejedná se ovšem o půjčky od lichvářů, které mají jiné charakteristiky.

Předpoklady, které musí nastat, aby se jednalo o bezdůvodné obohacení:

• prospěch neoprávněného nabyvatele a jeho obohacení
• újma jiného subjektu
• příčinná souvislost mezi získáním obohacení jednoho subjektu a újmou subjektu druhého
• obohacení je možno považovat za neospravedlnitelné

Základním východiskem z takové situace je to, že kdo se na úkor ochuzeného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí mu vydat to, oč se obohatil.

Má-li být bezdůvodné obohacení vydáno v penězích a nesplní-li dlužník svoji platební povinnost včas, má věřitel právo požadovat též úroky z prodlení.

Bezdůvodné obohacení a promlčení

Problematiku promlčení komplexně upravuje zákon č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku. Obecná délka promlčecí lhůty je tříletá.

Co se počátku běhu promlčecí lhůty týče, obecně platí, že pokud jde o právo vymahatelné u orgánu veřejné moci, počne promlčecí lhůta běžet ode dne, kdy mohlo být takové právo uplatněno poprvé (např. podáním žaloby u příslušného soudu).

Promlčení u bezdůvodného obohacení počíná běžet v momentě, kdy se poškozený dozví o tom, že k bezdůvodnému obohacení došlo, jakož i o osobě povinné k jeho vydání.

Specifika počátku promlčení u bezdůvodného obohacení spočívá v tom, že nestačí, aby ke škodě pouze došlo, nýbrž je nutné vědět i o osobě, který je povinen ji nahradit. V opačném případě by ani prakticky nebylo možné žalobu na náhradu škody či vydání bezdůvodného obohacení u soudu řádně uplatnit, pokud by nešlo patřičně identifikovat žalovaného.

Může být bezdůvodné obohacení trestným činem?

V určitých případech ano. Ten, kdo si např. bezdůvodným obohacením získané peněžní prostředky ponechá, se může z hlediska trestního práva dopustit buďto trestného činu zatajení věci nebo podvodu.

Trestného činu zatajení věci podle § 219 trestního zákoníku se dopustí ten, kdo si přisvojí cizí věc nebo jinou majetkovou hodnotu nikoli nepatrné hodnoty (která se dostala do jeho moci nálezem, omylem nebo jinak bez přivolení osoby oprávněné).

Nikoliv nepatrná hodnota je částka dosahující alespoň 5 000 Kč.

Rozhodující skutečností zda je bezdůvodným obohacením trestný činem v daném případě je skutečnost, zda pachatel věděl o omylu jiné osoby v době, kdy se peníze dostaly do jeho moci, tedy když se reálně dozvěděl o takové platbě na bankovní účet (např. na základě výpisu z účtu).

Před podáním žaloby ze spáchání trestního činu bezdůvodného obohacení k soudu je ideální postup zaslat druhé straně korespondenčně předžalobní výzvu k vydání bezdůvodného obohacení. Nechce-li obohacený vrátit bezdůvodné obohacení dobrovolně, je třeba využít žalobu na vydání bezdůvodného obohacení a obrátit se s ní na soud.

Pro trestněprávní odpovědnost při bezdůvodném obohacení je obvykle stanovena řada kritérií. Jedním z těchto kritérií je existence majetkového obohacení, tedy skutečnost, že pachatel získal majetek na úkor jiné osoby. Dalším kritériem je bezdůvodnost tohoto obohacení, což znamená, že neexistuje žádný právní důvod nebo opora, která by ospravedlňovala převod majetku. Dále je nutné prokázat úmyslné jednání pachatele, který měl vědomí, že získává majetek neoprávněně.

Trestněprávní sankce za bezdůvodné obohacení se mohou lišit v závislosti na právním systému dané země. V některých systémech může být pachatel potrestán pokutou, zatímco v jiných případech může být uložen trest odnětí svobody. V některých zemích může být trestněprávní odpovědnost za bezdůvodné obohacení uplatněna jako samostatný trestný čin, zatímco v jiných systémech může být součástí obecnějších trestných činů, jako je například podvod.

Důležité je také rozlišovat mezi trestněprávní odpovědností a civilněprávními prostředky v případě bezdůvodného obohacení. Trestněprávní odpovědnost se zaměřuje na potrestání pachatele a obnovu spravedlnosti ve společnosti. Na druhou stranu, civilní právo se zabývá náhradou škody pro poškozenou stranu, a to prostřednictvím soudního řízení a udělením finanční kompenzace.

Neoprávněné obohacení

Je potřeba rozlišovat bezdůvodné obohacení a neoprávněné obohacení. 

Neoprávněné obohacení je neoprávněné rozmnožení majetku pachatele nebo jiné osoby. Pokud nastane situace, že pachatel získá trestný činem podvodu určitý majetek či finanční částku, jedná se o neoprávněné obohacení.

Bezdůvodné obohacení či neoprávněné obohacení není pouze právní, nýbrž také morální problém. Vzdělávání a osvěta veřejnosti o významu spravedlnosti, etiky a rovnosti jsou klíčové pro prevenci bezdůvodného obohacení, stejně tak vytváření zdravé a spravedlivé společnosti.

Spolupráce různých institucí a vzdělávání veřejnosti jsou zásadní pilíře v rámci dosažení spravedlivého a rovného prostředí, kde bezdůvodné obohacení není tolerováno.