Jak efektivně spořit dítěti

Poslední říjnový den je Světovým dnem spoření. Zamyslel jsem se tedy nad tím, co já a spoření. Sám nejsem spořící typ (spíše investiční), ale je tu jedna výjimka a to velká výjimka. Spoření pro děti. Proč? Protože ač už jako malé má víc rozumu než leckterý dospělý, spořit mu musí začít někdo jiný.

Světový den spoření

Světový den spoření je mezinárodní svátek, který se slaví po celém světě a jehož cílem je povzbudit lidi, aby šetřili peníze. Světový den spoření byl založen v roce 1924 v italském Miláně Mezinárodním institutem spořitelen (ISBI) a připomíná výročí otevření prvních moderních spořitelen v 19. století. Je to příležitost propagovat význam finančního zabezpečení a spoření pro budoucí plány.

Světový den spoření se koná každoročně 31. října a slaví se v mnoha zemích. V tento den pořádají finanční instituce, vlády a další organizace akce, jejichž cílem je poučit lidi o důležitosti stanovení a dosažení finančních cílů. Mohou být také nabízeny pobídky, které mají lidi povzbudit k většímu spoření.

Pohotovostní fond může lidem pomoci udržet se nad vodou během nečekaných finančních potíží. Spořicí účty jsou jedním z nejbezpečnějších způsobů uložení peněz, protože úrokové sazby jsou obvykle vyšší než u jiných investic. Stanovení realistických a dosažitelných finančních cílů může lidem pomoci dosáhnout finanční stability.

Rozpočty, přímé vklady a pravidelné příspěvky na spořicí účty jsou účinné metody finančního plánování.

Světový den spoření podporuje osobní finanční vzdělávání a informovanost. Důležitými aspekty finančního zabezpečení jsou plánování dlouhodobých cílů prostřednictvím vytvoření fondu pro případ nouze, pravidelné investice a spoření na důchod. V tento den také mnoho organizací propaguje myšlenky, které pomáhají rozvíjet finanční gramotnost a podporují finanční začlenění.

Má potenciál pomoci milionům lidí na jejich finanční cestě. Vzděláváním lidí o důležitosti finančního plánování a zdůrazňováním vlivu spoření na budoucnost mohou lidé zlepšit svůj život a celkovou ekonomickou stabilitu ve svých komunitách.

Co je spoření?

Spoření je způsob odkládání části příjmů pro budoucí použití. Může pomoci vytvořit finanční prostředky pro těžké časy, pomoci v budoucnu něco koupit nebo poskytnout polštář pro případ nouze. Je důležité si uvědomit, že spoření není totéž co investování. Spořením se pouze hromadí bohatství, zatímco investování může vést ke zvýšení bohatství.

Když člověk peníze spoří, neutrácí je. Ukládá je na bankovní účet nebo do jiného finančního produktu, jako je ISA, kde si uchovávají svou hodnotu a získávají úroky. To umožní vytvořit si fond pro konkrétní cíle, jako je koupě domu nebo prostě mít rezervu finančních prostředků pro horší časy.

Spoření přináší řadu výhod. Místo toho, abyste platili úroky za půjčení prostředků, budete z úspor dostávat úroky.

Je také moudré mít pohotovostní fond, což jsou peníze odložené stranou na pokrytí neočekávaných nákladů, snížení platu a dalších finančních mimořádných událostí. Odkládání peněz stranou také zajistí, že budete mít k dispozici peníze, které potřebujete na pokrytí velkých nebo neočekávaných výdajů.

Spoření je důležitou součástí každého finančního plánu. Je to forma finančního zabezpečení a důležitá součást přípravy na budoucnost. Věnujte čas nastavení plánu spoření a zajistěte si, že budete mít potřebné peníze, až je budete potřebovat.

Možnosti spoření

Nenašel jsem svatý grál, spíše něco, co je poměrně normální – tedy produkty s pravidelným měsíčním připisováním úroků. Jak to celé funguje? Jednoduše a je to skoro jak stavebko.

Na začátku bylo otevření účtu, zpoplatněné, jak jinak, jednorázově částkou mezi 5–10 tisíci korunami (však říkám, jak stavebko). První překvapení bylo, když jsem zjistil, že další měsíční/kvartální/roční poplatky už účtovány nebudou (však říkám SKORO jak stavebko). Ok takže už od začátku vím, na čem jsem.

Peníze se ukládají v dolarech. Ano v té měně, o které se posledních 10 let tvrdí, jak padne a bude nahrazena něčím jiným (naštěstí ještě nikdo nevypěstoval dost kakaových bobů, aby to bylo čím nahradit a pseudoměny typu EUR to fakt nedokáží).

Naposledy byl strach z pádu dolaru vůči naší koruně podpořen 7% oslabením koruny ze strany ČNB – vzpomínáte? Jsou to tak dva týdny. Takže z mého pohledu kurzové riziko existuje – že koruna oslabí ještě víc.

Délka doby odkládání peněz

Následně jsem si vybral délku jakéhosi cyklu, ve kterém lze peníze upotřebit. Jakožto milovník pětiletek jsem zvolil pětileté období fixace, po které nelze peníze vybírat, jen přidávat (zatím to zní stále sympaticky). No a přišla řeč na úrok.

Díky několikaletému fixu jsme se dostali lehce přes dvoucifernou hranici, tedy 10 %. Přesněji cifrou mezi 11–12 % ročně a to prosím na smlouvu. Že by nemožné? Také se mi to tak zprvu zdálo. Ale když jsem pochopil, kde ten výnos vzniká, pochopil jsem. Slyšeli jste už o směnárně? A kurzovním lístku?

Zhodnocení peněz díky směnárně?

Směnárenský byznys je poměrně zvláštní forma podnikání (bank a finančních institucí). Riziko minimální (chce se mi říci nulové, ale nechci se rouhat) a slušný profit?

Rozdíl mezi nákup a prodej je zisk banky/směnárny. Kolik to je? 3 %? 4 %? 5 %? A z čeho vlastně? Z jednoho otočení peněz. Jak dlouho taková transakce trvá? A kolik takových transakcí se dá uskutečnit za rok? To už závisí na šikovnosti dané banky. Možná jednotky, desítky, stovky. Nepřehánějme.

Proč by potom nemohla pustit ubohých 10 % (přepočteno 2–3 transakce za rok) tomu, kdo na to poskytl peníze? Proč to není standard? Takže OK, procenta jsou to reálná (koneckonců když je normální platit za spotřební úvěry 15–30 % úrok ročně, tak proč si jednou také nepolepšit?).

Je třeba zvolit dobu spoření/investování

No a teď kolik mám na to let? U dětí je krásné to, že rostou pomalu, takže stačí i menší sumička, která za dlouhou dobu udělá velké věci. Jakožto milovník kulatých čísel jsem si zvolil, po poradě s Františkem Palackým, tisícikorunu měsíčně. Sice není podmínka pravidelně ukládat, ale víte jak to je s nepravidelností a neřádem? A já mám rád pořádek.

No ale jak je to s tím časem? Kolik ho vlastně mám? Protože jsem si vybral pětiletky, tak 20 let. To je setsakra dlouhá doba. Moc dlouhá na to, abych každý měsíc dal stranou tisícovku, ročně tedy 12 000 Kč a za těch 20 let 240 000 Kč (skoro čtvrt mega, no posuďte).

Proč právě tisícikoruna? Hrál jsem si s čísly a hledal to, co se mi bude líbit. Když jsem zjistil, že:

• 100 Kč měsíčně udělá na konci necelých sto tisíc korun, přišlo mi to málo – za to nepořídím nic zásadního ani dnes.
• 500 Kč měsíčně udělá na konci necelých půl milionu, přišlo mi to málo – to je dnes na hodně malou garsonku ve středním městě.
• Oproti tomu 1 500 Kč měsíčně by na konci udělalo 1,4 mil Kč a to už mi přišlo zbytečně moc – meloun ustojím, ale jak se začne půlit další.
• Tak tedy František Palacký a jeho tisícikoruna. Ale to bylo čistě mé subjektivní rozhodnutí.

Jaký bude výsledek?

Naspořeno včetně úroku bude kolem 900 000 Kč. Nejsou to sice kdovíjaké peníze, ale na rozjezd do života? Třeba jen bydlení?

A tak to tedy je – na začátku bylo jednoduché rozhodnutí, které  jsem mohl a nemusel udělat. Spořit rozumně svému dítku? Tisícovku měsíčně? Jak to člověka v životě omezí? Odpověď zní: jak koho. Život je o prioritách.

Jaký bude výsledek tohoto rozhodnutí?

Jsou dva scénáře:

• A) Může zkolabovat bankovní systém či můžu naletět a dávat peníze do něčeho, co nebude fungovat (zas mi to evokuje podobnost se spořením na stavebku kde člověk víc zaplatí než vydělá). Potom jsem dělal 20 let blbce, ale můj život to neomezilo a mé ego to zvládne.
• B) Funguje to tak, jako celý bankovní systém a pokud ten nepadne, bude na konci sumička kolem 900 000 Kč. Otázkou je, co za tyto peníze půjde tou dobou pořídit.

Ať už to bude částka na 2 pecny chleba nebo malý palác, vždy bude rozdíl mezi tím, kdo ji bude mít a kdo ne. A já chci svým potomkům dát do startu života tu nefér výhodu. Nemluvím tu (jen) o penězích, ale i o onom náhledu na svět – hledání, chuti po vědění.

Předchozí text by tak žádný čtenář neměl brát jako návod k hledání či snahy vyřešit spoření pro děti rozumně. Vždyť ve světě různých Berušek a podobných nesmyslů za 2 % ročně (při inflaci přesahující 3 %) je také krásně a nevědomost je tak sladká. Já se s tím prostě jen nespokojil, tak jako by se s tím neměl spokojit každý soudný rodič. A proto jsem hledal.