Série nejasných bankovních afér zůstává neobjasněna

Při bližším rozboru bankovních afér často objevíme značně svévolné jednání ČNB. Byť právě toto chování bylo důsledkem mnoha objektivních i subjektivních důvodů, právě ČNB nezvládla svou regulační a zejména kontrolní roli. O zákonodárné ani nemluvě, i když od počátku transformace bylo zřejmé, že určení „pravidel hry“ i pravomocí dohledu je nedostatečné.

Jak to doslova kulantně vyjádřil někdejší viceguvernér a pozdější kandidát TOP 09 na post pražského primátora Zdeněk Tůma, který vidí právě v našem značně užívaném způsobu dluhového financování privatizace vyšší míru morálního hazardu: „Důsledky vidíme v bankovním systému.“

Kolem 200 miliard korun se tak či onak „ztratilo“ v soukolí toků financování i vlastnických operacích. Z toho značná část zcela v podobě „umělé výživy“ neefektivních podniků (zejména jejich manažerů, ale i zaměstnanců). Nemalá část se pak více či méně delikventními formami přesunula do rukou úzké vrstvy lidí.

Bezbřehá expanze

Zřejmá nezbytnost totální změny role peněz a forem alokace zdrojů včetně úvěrů vyvolala obrovskou poptávku po bankovních službách. Na rozvoj sektoru lze usuzovat z následujícího srovnání – bankovní systém bezesporu přijal mnohem větší rizika, než mu přísluší.

Celá první fáze se navíc odehrávala v prostředí zákona 158/1989 Sb. ještě z doby monobankovního systému a až od 1. února 1992 začal platit zákona nový (21/1992 Sb.), leč značně bezzubý. Teprve jeho novela z roku 1994 umožnila ČNB vyvíjet adekvátní kontrolní i sankční tlaky.

Teprve na konci roku 1993 identifikoval bankovní dohled závažné problémy, ale naštěstí již začátkem roku 1993 ČNB pozastavila (v souvislosti s dělením republiky) vydávání dalších licencí. To již ovšem fungovalo 58 bank, byť většina s alespoň částečnou zahraniční účastí, nebo jejich pobočky.

Převážná většina českých bank tedy vznikla v letech 1990 až 1992, v roce 1994 pak zaniklo devět a v roce 1995 tři z těchto bank.

Publikované náklady konsolidace podle různých pramenů jsou většinou hrubé, tedy záleží na výtěžnosti převzatých aktiv či pohledávek a výsledcích některých likvidací a konkursů.

Vleklé vlnobití ztrát

Některé problémy začaly otřásat důvěrou v bankovní sektor již v roce 1993. Během celých tří let však zkrachovaly „jen“ čtyři bankovní ústavy. Rok 1996 byl ale současně rokem krizí i konsolidace řady menších bank. Krachem nebo uvalením nucené správy bylo postiženo osm ústavů. Další konsolidační program se rozběhl v poněkud jemnějším aranžmá.

Následující menší banky se podařilo přestrukturovat a zařadit do současných bankovních skupin takříkajíc nekrvavou cestou. Přišly však i „velké rány“: Agrobanka a důsledky vlastních chyb České pojišťovny i její Kreditní banky.

Kreditní a průmyslová banka – KPB

Jako první se do potíží dostal menší finanční ústav Kreditní a průmyslová banka (KPB), kterou Antonín Moravec založil v Plzni. Tato kuratela „prošla“ celkem bez velké paniky či mediálního ohlasu, protože banka neměla prakticky žádné drobné klienty.

Šlo o jeden z prvních účelně vybudovaných tunelů, kdy za tehdy 50 milionů základního kapitálu bylo možné vytěžit několikanásobek – běžně z prostředků získaných od jiných bank – na úvěry většinou téhož okruhu zakladatelů (jejich firem).

Otevřeně však ani ČNB nikdy celou kauzu nepopsala, ale – přestože Antonín Moravec pobyl delší dobu ve vyšetřovací vazbě – k soudu nedošlo a on se naopak zatím úspěšně soudí u Evropského soudu v Haagu.

Oficiálně bylo vyhlášení nucené správy v září 1993 zdůvodněno prudkým zvýšením objemu úvěrů, „které nebyly poskytnuty s pravidly obezřetného investování“. Insolvence byla původně odhadnuta na 3,5 miliardy korun, ani nepřesnost této sumy nebyla nikdy vysvětlena. Následovalo prohlášení konkursu, odebrání licence a návrh na likvidaci.

Banka Bohemia – BB

Zároveň explodovala velká bomba – do té doby úspěšné a rychlé expandující Banky Bohemia (BB). Dodnes ne zcela jasná kauza byla odpálena devizovými garančními dokumenty, nazvanými Prime Bank Guarantee, které vydali bez vědomí ostatního vedení banky její viceprezidenti Jiří Čadek a František Vostřák v obrovském rozsahu, přesahujícím i bilanční sumu banky (12 miliard korun).

Původně tříměsíční nucená správa v souvislosti se stahováním těchto garancí v březnu 1993 přerostla v krach banky a akcionáři rozhodli v červnu 1994 o její likvidaci. Dodnes se však bývalý ředitel Arnošt Klesla snaží (včetně žalob) prokázat, že zásah ČNB byl neoprávněný a nezákonný a poškodil (vytuneloval) nejen banku, ale několika miliardami i veřejné finance (státní rozpočet).

Akci s Prime Bank Guarantees považuje za provokaci. Odvolává se na audit, který několik dní před uvalením nucené správy potvrzoval, že banka je v zisku 156 milionů, na podivnou roli firmy Finop i podivné prodeje částí aktiv a majetku (privatizačních fondů).

Náměstek Jiří Čadek (údajně podplukovník bývalé StB) těsně před zatčením zmizel a přes vydání mezinárodního zatykače se jej nepodařilo objevit pět let. Poté bylo jeho stíhání zrušeno v souvislosti s novelou devizového zákona (pro jehož porušení byl stíhán).

Jako třešnička na dortu tak vyznívá zpráva ČTK, že Jiří Čadek přijel na návštěvu do ČR nejen navštívit rodinu, ale zejména chce zjistit, zda „současné ekonomické, legislativní i lidské klima“ vytváří podmínky k tomu, aby bylo možné dát skupině zahraničních investorů doporučení k investicím v ČR.

Mladoboleslavská AB Banka – ABB

Mladoboleslavská AB Banka (ABB) byla rejdištěm severočeských tunelářů. Když se dostala do finančních problémů, způsobených ztrátami poskytnutých bankovních úvěrů. ČNB zjistila, že úvěry „blízkým osobám“ přesáhly 30 procent kapitálu banky.

V květnu 1994 zahájila bankovní rada po dohodě s ministerstvem financí správní řízení o odnětí licence a v únoru 1996 rozhodla mimořádná valná hromada o zrušení společnosti lidvidací. Protože tehdy ještě nefungoval institut pojištění vkladů, a aby se předešlo ztrátám drobných klientů, převzala celou klientskou agendu Česká spořitelna s tím, že ztráty jí refunduje ministerstvo financí.

Česká banka – ČB

Další v řadě menších bank s podobným „životopisem“ byla Česká banka (ČB). Již zpočátku poskytnuté úvěry akcionářům a blízkým osobám se ukázaly jako ztrátové a celková finanční situace spěla ke ztrátě kapitálové přiměřenosti i likvidity.

V květnu 1994 byla nucena čerpat překlenovací úvěr od ČNB a po několika podivných změnách akcionářské struktury jí v prosinci 1995 bankovní rada odebrala licenci.

Ekoagrobanka – EAGB

Ústecká Ekoagrobanka (EAGB) byla již v roce 1993 auditorem upozorněna na nutnost tvorby vyšších rezerv, v roce 1994 již chybělo v rezervách 800 milionů korun a situace se nelepšila. V lednu 1996 nad ústavem vyhlásila ČNB nucenou správu.

Poprvé též užila svého nového modelu konsolidace problémových bank, kdy došlo ke snížení základního jmění ze 600 na pouhých 1,2 milionu korun, takže akcionáři nesli tíhu ztrát prakticky celým základním jměním. Překlenovacím úvěrem a později vstupem státní Konsolidační banky byl ústav udržen při životě a posléze prodán do skupiny Union Banky.

COOP Banka

Velmi podobný průběh měla i krize původně družstevní COOP Banky, na níž byla nucená správa uvalena v dubnu 1996, základní jmění bylo sníženo z 500 na jeden milion korun (fakticky tak akcionáři ze svých zdrojů doplnili chybějící rezervy) a poskytnutím překlenovacího úvěru se podařilo banku zachovat pro pozdější včlenění do skupiny zlínské Foresbank.

První slezská banka – PSB

První slezská banka (PSB) jako jedna z mladších ústavů původně chtěla hrát roli zejména na regionální úrovni. Nedostatky v činnosti vedly ke ztrátě solventnosti a bankovní rada ČNB jí po dohodě s ministerstvem financí v květnu rovnou odebrala licenci. Klientům nabídla převzetí vkladů ČSOB a z rozhodnutí mimořádné valné hromady již v červenci PSB vstoupila do likvidace.

Podnikatelská banka – PB

V Podnikatelské bance (PB) rozhodla bankovní rada ČNB zavést nucenou správu a přechodně pozastavit nakládání s vklady klientů v červnu 1996. Ztráty banky za rok 1995 byly totiž vyšší než miliarda korun, což přesáhlo vlastní jmění. Poté opět došlo ke snížení základního jmění z 500 milionů na milion jediný.

RB, VMB, PB, Skala, Foresbank

Červenec 1996 přinesl řešení v podobě nucené správy v dalších dvou menších ústavech. Realitbanka neměla prakticky pobočkovou síť, spravovala jen kolem půl miliardy vkladů a vykázaná ztráta 246 milionů korun byla vyřešena snížením základního jmění z 300 na 54 milionů korun.

V případě Velkomoravské banky však ztráty 577 milionů korun přesáhly základní jmění, a to bylo proto sníženo z 500 na jediný milion korun. Síť 22 poboček a jednatelství nakonec odkoupila IPB. Podobnými způsoby, tedy formami převzetí, skončily později i Plzeňská banka, Bankovní dům Skala a Foresbank.

Kreditní banka – KrB

V létě 1996 však již prosákly na veřejnost alarmující zprávy o Kreditní bance (KrB) v Plzni. Původně regionální Agrobanka se již v roce 1991 stala součástí impéria Karla Hrnčiříka (skupina Panok, deník Prostor aj.). Na jeho „letadlo“ s nemovitostmi se po zhroucení cenové bubliny nemovitostí dostala v roce 1993 pod majoritní kontrolu České pojišťovny.

Právě její nezájem a neschopnost byla příčinou, že se ve velké akci nepřátelských převzetí skupinou Motoinvest („Drobní akcionáři, plačte“) dostala i pod její vliv. Plzeňská banka byla pro rozsah akce příliš malá, a jak se později ukázalo, úspěch akce přinesl rozsáhlejší plány vstupu do bankovnictví, což vyvrcholilo konfliktem v Agrobance.

V samé Kreditní bance se jen pomalu odhalovala míra starých dluhů i nových ztrát – až zveřejnění odhadu 12 miliard korun spustilo hektickou činnost. Vláda pověřila trojici ministrů (v KrB „hořely“ i peníze Celní správy či FNM), Poslanecká sněmovna ČR vytvořila zvláštní parlamentní komisi. V srpnu pak ČNB odmítá uvalit nucenou správu a rovnou bance odebírá licenci.

Celá šachová partie souvisí i s převzetím kontroly nad Českou pojišťovnou skupinou PPF, šachováním s podílem ČSOB v ČP i rolí IPB, která měla původně zájem o pojišťovnu i Kreditní banku, ale z obojího vycouvala. Spletenec tajných dohod, podrazů a politických handlů vyhrála skupina PPF, zatímco těžké ztráty sice částečně zaplatila (z peněz získané pojišťovny), zbytek však nesl jak stát, tak Fond pojištění vkladů.

Agrobanka – AGB

Na šestý v pořadí velikosti a největší nestátní bankovní ústav – Agrobanku – uvalila nucenou správu ČNB po celonočním dramatickém zasedání vlády v srpnu 1996 (od té doby se datuje prakticky úplné přerušení kooperace mezi vládou a ČNB).

Zároveň ze své pravomoci guvernér Josef Tošovský vyhlásil neodvolatelnou záruku ČNB na všechny vklady v bance, čímž se předešlo runu na banku, a další nucená správa probíhala celkem v klidu. Vliv akcionářů byl omezen prakticky na nulu a tím byl eliminován vliv skupiny Motoinvestu.

Konsolidace se však vlekla dlouho a řada drobných akcionářů se dodnes domáhá soudními cestami jiného řešení, než bylo nakonec zvoleno.

Bankovní ústav byl rozdělen na „zdravou“ část (včetně licence a pobočkové sítě), která byla prodána dceřiné společnosti General Electric, naopak problémová a ztrátová aktiva byla sanována na účet ČNB. Cena za konsolidaci bývá uváděna 20 miliard korun, objevuje se však i o polovinu vyšší suma. Bezesporu šlo o nejvyšší náklady na ozdravení banky.                                                       

TIP: XTB nově nabízí investiční plány. Jaké jsou s XTB zkušenosti?