Pan Kryštof Bartoš ve svém nedávném článku tvrdí, že zlato a stříbro brzy čeká fatální propad.
Autor vychází ve své předpovědi pouze z dlouhodobé technické analýzy. Zjevně nemá ani tušení o dalších důležitých faktorech specifických pro trh drahých kovů. Jinak by nemohl napsat takové absurdity, že cena zlata by mohla propadnout na 700 nebo dokonce až na 450 dolarů za unci.
Při dlouhodobé technické analýze bychom měli brát v úvahu i inflaci. Nejlépe tu reálnou, místo té oficiálně udávané, jinak jsou výsledky značně zkresleny.
Také je vhodné uvědomit si, že růst cen díky většímu množství peněz v ekonomice je velmi nerovnoměrný. Nejdříve a nejvíce se projeví růstem cen komodit a výrobních prostředků.
Celkové náklady na těžbu zlata mírně překračují jeho cenu
Vzorově je to vidět na vzrůstajících nákladech na těžbu zlata. V roce 2002, kdy začal býčí trh na zlatě, činily celkové náklady na unci zlata asi 230 dolarů. Cena zlata se pohybovala kolem 250 dolarů za unci. S tím jak centrální banky zvyšovaly objem peněz v oběhu, rostly postupně také ceny energií, technických zařízení pro těžbu i platy horníků.
Během léta roku 2011 cena zlata atakovala metu 1 900 dolarů, aby se pak vrátila v prvním čtvrtletí roku 2012 těsně nad cenu celkových nákladů na 1 590 unci zlata. V dubnu 2013 nastal velký útok na cenu zlata pomocí nekrytých papírových kontraktů. Za 2 dny se cena zlata propadla o více než 14 % z 1 560 na 1 350 dolarů za unci.
Od té doby se cena zlata pohybuje pod celkovými náklady na těžbu u většiny těžařských firem. Těžební společnosti, aby vůbec přežily, řeší tuto situaci odkládáním důležitých kapitálových nákladů: tj. omezením průzkumů, odložením nákladů na obnovu dolů, těžením rudy s nejvyšším obsahem rudy a často i masivním propouštěním.
Celkové náklady na těžbu představují dolní hranici ceny drahých kovů
Značný propad ceny ropy a omezení investičních nákladů umožnily těžebním společnostem snížit celkové náklady na přijatelnou úroveň. Aktuálně se odhadují na 1100 až 1450 dolarů za unci.
Nezapomeňme, že je v zájmu těžebních společností, vykazovat co nejnižší náklady, aby jejich výsledky vypadaly lépe. Reálné náklady mohou být tedy ještě vyšší.
Dlouhodobě však ani těžební společnosti nemohou fungovat při ceně kovu pod celkovými náklady na těžbu.
Celkové náklady na těžbu tak představují dolní hranici dlouhodobé ceny jak zlata, tak i stříbra. Navíc u stříbra je tento fakt ještě zjevnější.
Dnešní ceny stříbra jsou již tak nízké, že většina primárních těžařů již dávno ukončila těžbu. Proto je dnes více než 75 procent vytěženého stříbra vedlejším produktem těžby běžných kovů jako je měď, olovo, zinek nebo také těžby zlata.
Dlouhodobé potlačování ceny drahých kovů z nich činí značně podhodnocená aktiva
Nikdo netvrdí, že krátkodobě se cena kovů nemůže podívat i pod tuto hranici. To platí obzvláště v době, kdy je cena drahých kovů dlouhodobě potlačována bankovním kartelem pomocí papírových kontraktů. Avšak je to spíše nepravděpodobné.
Poslední útoky bankovního kartelu již nejsou tak moc úspěšné. Objem papírového zlata, který by ještě před několika roky poslal jeho cenu dolů o desítky dolarů, způsobil pokles o pouhých 8 dolarů a nestačilo to ani na sražení ceny pod 1260 dolarů, kde se aktuálně nachází 200denní klouzavý průměr u zlata.
Důkazy o manipulaci drahých kovů jsou tak signifikantní, že o nich již píší i běžná finanční média. Avšak 6 let zpět, kdy jsem na tyto skutečnosti začal poukazovat, byly takovéto zprávy označovány za konspirační teorie.
Podobně i fakt, že banky tvoří peníze z ničeho byl pokládán za konspirační teorii. Dnes i Anglická národní banka (Bank of England) přiznává tuto skutečnost.
Centrální banky mají dnes prsty téměř ve všem. Tisknou peníze ve velkém a nakupují za ně státní dluhopisy a některé dokonce i akcie. Také se ukazuje, že centrální banky spolupracují i při potlačování cen drahých kovů.
Odtajněný dokument ukazuje zajímavé skutečnosti
Wikileaks nedávno zveřejnily dokument, který ukazuje, že trh zlatých a stříbrných futures byl vytvořen za účelem manipulace fyzických trhů. Aby odradil americké investory od nákupů fyzického zlata a stříbra.
„Podle očekávání obchodníků v oboru, vznikne rozsáhlý termínovaný zlatý trh (zlaté futures). Každý z těchto obchodníků vyjádřil přesvědčení, že termínovaný trh by převzal významnou část trhu na úkor trhu fyzického, který by se stal nepatrným ve srovnání s termínovaným trhem.
Také byla vyjádřena očekávání, že velký objem obchodovaných zlatých fututes vytvoří vysoce nestabilní trh. Na druhé straně, vysoce volatilní trh by snížil prvotní fyzickou poptávku a s největší pravděpodobností bude negovat dlouhodobou poptávku amerických občanů.“
Co nám opravdu říká COT report drahých kovů
Autor také zjevně nechápe souvislosti v chování tzv. chytrých a hloupých peněz (tzv. COT (Commitment of Traders) report) na trhu drahých kovů. Minimálně poslední 2 dekády měly Commercials (to co, označuje jako chytré peníze = banky drahých kovů) téměř neustále otevřeno mnoho krátkých pozic (spekulují na pokles). Jen se měnil jejich objem v čase.
Zaplavování trhu krátkými nekrytými (naked short) pozicemi papírového zlata a stříbra je totiž podstatou potlačování jejich ceny. Občas pak při pokrývání těchto pozic (nákup dlouhých pozic) „malují grafy“ tak, aby nalákaly spekulanty, kteří na základě technické analýzy věří, že cena kovů bude stoupat.
Na žádném dalším trhu není objem papírových kontraktů v takovém obrovském nepoměru k dostupnému množství fyzicky dostupné komodity.
Aktuální rekordní objem otevřených pozic ve stříbře na největší komoditní burze Comexu (229 tisíc kontraktů) představuje 1,15 milardy uncí stříbra. To je o 37 procent víc než celoroční produkce dolů a 38krát více než objem stříbra dostupného k dodání na této burze.
U každé další komodity by tento poměr byl vyšetřován jako velký podvod, ale v případě zlata a stříbra to regulátoři zjevně považují za normální.
V případě globálního trhu jsou tato čísla ještě neuvěřitelnější. Při dnešních extrémně nízkých cenách by stačilo méně než 20 miliard dolarů ke skoupení celoroční produkce dolů stříbra. Naopak roční objem papírového trhu stříbra se odhaduje na 5 bilionů dolarů. Tj. víc než 250 násobek celoroční produkce stříbra.
Investiční poptávka po stříbře tvoří jen o něco více než 25 procent celkové poptávky. Objem ročně zobchodovaného papírového stříbra tedy více než 1000krát přesahuje objem reálně prodaného fyzického kovu určeného pro investice.
Bankovní kartel musí udržet cenu stříbra nízko, aby měl šanci pokrýt své značné nekryté prodejní (short) pozice se ziskem, případně s minimální ztrátou. Zatím vcelku úspěšně brání hranici kolem 18 dolarů, kde aktuálně pohybuje důležitý indikátor technické analýzy 200denní klouzavý průměr (na obrázku zelenou barvou). Jeho překročení obvykle naznačuje změnu trendu, tentokráte na rostoucí.
Neustálý značný deficit nabídky stříbra
Pak tu ještě máme neustálý deficit nabídky stříbra k poptávce po tomto kovu. Za posledních 10 let se tento deficit pohyboval v řádu kolem 100 milionů uncí ročně, což je asi desetina roční produkce včetně recyklace. Opravdu věříte tomu, že by něco, čeho je dlouhodobý nedostatek mělo klesat značně na ceně? Selský rozum říká, že tomu mělo být přesně naopak.
Takže nakonec technická i fundamentální analýza naznačují, že nás brzy čeká výraznější růst ceny drahých kovů. Přidá-li se k tomu pokles akciových trhů (rekordní nákupy akcií na úvěr naznačují, že se tak brzy stane), tak uvidíme opravdu zajímavé nárůsty ceny, s tím jak se budou investoři přesouvat z akcií do bezpečných přístavů drahých kovů jako v případě investice do zlata a stříbra.
Více informací o investičním stříbru, kde ho koupit a prodat a jaká je aktuální cena investičního stříbra se lze dovědět v podrobném článku.
Kam budete směřovat své další investice Vy? Necháte je ve značně nadhodnocených aktivech, kde je podle všech dostupných informací bublina těsně před prasknutím? Anebo je vyměníte za ta podhodnocená, která nemají téměř kam padat, jelikož cena produkce je u většiny dolů pod celkovými náklady na těžbu. A navíc investice do stříbra a zlata má značný potenciál růstu.
Rozhodnutí nechám na investorech.
PS.: Dávejte si tedy pozor, zda-li expert od kterého přijímáte rady, je také expertem přímo v dané oblasti, nejen v příbuzném oboru. V oboru financí bohužel často poradci nerozumějí ani svému zaměření, natož aby měli přesné informace o trhu drahých kovů.