Hazardní hry patří spolu s kouřením či prostitucí mezi nešvary, které by mnozí rádi sprovodili ze světa, ať již osvětou nebo zákazem. Vykázání heren se stalo v mnoha obcích tématem volební kampaně. Nabízí se tedy otázka, zda je správné hazard – a podobné neprestižní lidské záliby – zakázat či vykázat.
Experiment s prohibicí ve Spojených státech třicátých let jasně ukázal, že zákaz nešvary nevymýtí. Naopak, jejich vykázáním do ilegality vznikají problémy nové. Jsem přesvědčen, že problémy s hazardem nejlépe vyřeší omezení sociálních dávek, nastavení rovných podmínek, daňová konkurence a lepší právní systém.
Kolik prosázíme
Hrací automaty jsou přitažlivé zejména pro lidi nižších společenských vrstev. Mnozí z nich pobírají štědré sociální dávky a prosází tím více, čím více jim stát dává. V první řadě by tedy nadměrné hraní pomohlo řešit omezení dávek. Sází i lidé, kteří si na tuto zábavu vydělávají prací a krádežemi.
Nepočítá-li člověk internetové sázky na zahraničních serverech a stále populárnější poker, naházeli Češi v loňském roce do oficiálních hazardních her a loterií 127 miliard korun, což představuje v průměru 12 500 Kč na obyvatele včetně kojenců – neboli 50 tisíc ročně na čtyřčlennou rodinu.
Většina hracích automatů je nastavena tak, že vrací hráčům v průměru 75 korun z každé vhozené stokoruny, u číselných loterií maximalizuje zisk výplatní poměr kolem 50 %.
Celkově je z oněch vsazených 127 miliard vyplaceno zpět hráčům na výhrách 95 miliard. Zbylých 25 miliard tvoří náklady a zisk provozovatelů, tři miliardy odvádí provozovatelé na „veřejně prospěšné účely“ a čtyři miliardy vybírá stát a obce formou správních poplatků.
Hazard nemá mít privilegia
Firmy, které provozují loterie a hrací automaty jsou osvobozeny od daně z příjmu. Zatímco pivovary, mlékárny či kina musí platit daň z příjmu ve výši 20 % ze zisku, provozovatelé hazardních her zisk nedaní.
Místo toho jsou povinni odvádět 6-20 % ze vsazených peněz na „veřejně prospěšné účely“. To je podivná alternativa dani z příjmu, která umožňuje majitelům kasin dotovat oklikou sebe sama.
Navíc stanovení odvodového procenta v rozmezí 6-20 % podle tržeb vede provozovatele kasin k umělému rozdělování firem na několik menších, aby platili odvod na spodní hranici.
Místo pofiderního odvodu na „veřejně prospěšné účely“ by kasina a loterie měly platit standardní daň, která by byla příjmem státního rozpočtu. Státu by taková standardní daň mohla vynést odhadem 10 miliard korun.
Standardní zdanění by zvýšilo spravedlnost na trhu a zmenšilo umělé upřednostňování hazardu před jinými – více zdaněnými – nešvary.
Daňová konkurence
Některé státy v USA na svém území loterie a automaty zakazují, většina z nich ale provozuje vlastní státní loterii a její výtěžky jim pomáhají financovat školné pro nadané studenty nebo ochranu přírodních parků.
Obyvatelé těchto států pak považují koupi losu nejen za zábavu, ale i za dobou věc pro svůj stát. Státy, které mají loterii, hrdě říkají, že díky loterii jejich obyvatelé mohou platit nižší daně z příjmu. Loterijní konkurence mezi jednotlivými státy USA tak vede nejen ke snižování daní, ale i k transparentní soutěži o to, jak výtěžky loterie nejlépe využít.
V České republice máme určitou daňovou konkurenci mezi jednotlivými obcemi, pokud jde o výherní automaty. Obce mají právo stanovovat výši ročního poplatku za provoz hracího automatu v rozmezí 4 tisíce až 20 tisíc korun ročně.
Lepší právní systém
Pokud některé obce trpí na svém území sexshopy a prostituci, je to jejich benevolence. Mají totiž plnou pravomoc trestat veřejné pohoršování. Pokud herna není zvenku nijak pohoršující, není důvod ji zakazovat.
Tak jako sekyra není viníkem vraždy, ani příčinou problémů s hazardem není hra jako taková, nýbrž jen někteří špatní hráči.
V již zmiňovaných Spojených státech soudci či úřady často problémovým hráčům ukládají jako trest zákaz návštěvy heren. Pachatelé přestupků spojených s nutkavým sázením tak zůstávají na svobodě, mají pouze zakázáno přiblížit se k hracímu automatu.
Naše soudy a úřady by mohly postupovat obdobně. Relativní novinkou v českém přestupkovém zákoně je možnost uložení zákazu vstupu na fotbalový stadion fotbalovým chuligánům.
Lidé budou vždy kouřit, pít, sázet a přejídat se. Lékaři, učitelé či církve mohou lidi od takového chování odrazovat. Nemá ovšem cenu nešvary plošně zakazovat. Stačí mít zákony, které budou odrážet zdravý rozum.