Náboženství jménem HDP

Hrubý domácí produkt (HDP) resp. jeho růst je spolu s dalšími ekonomickými veličinami modlou většiny ekonomů, politiků, ekonomických komentátorů a všelijakých šarlatánů.

Nejen ekonomické deníky neustále zahlcují zprávami typu „ČNB upravila výhled růstu HDP na 2,5 %“ či „kvartální růst HDP byl ve skutečnosti nižší o 0,1 procentního bodu“ a tak podobně.

Co je to vlastně HDP?

HDP se spočítá celkem jednoduše – ČSÚ vezme agregátní spotřebu, vládní výdaje, investice a čistý export a to celé sečte. Do HDP se ovšem započítávají pouze finální statky vyrobené za daný časový interval (obvykle rok nebo kvartál), nikoliv však meziprodukt.

To znamená, že se započítají nově vyrobená auta, nikoliv komponenty potřebné k sestavení těchto aut. To okamžitě vede k prvnímu problému.

Soustředí-li se HDP pouze na finální statky, pak kompletně ignoruje zásadní proces produkce, který potřebuje čas a různé další statky (zvané kapitálové) společně s půdou a pracovní silou. Čistě náhodou je produkční proces také součástí ekonomiky, a pokud má tento proces nějaký problém, pak ho má i celkový výstup spotřebních statků, který HDP měří.

Je nesmysl říkat, že X je velikost ekonomiky, pokud toto X nezahrnuje tento zásadní proces produkce.

Druhým problémem s HDP je nemožnost rozlišovat mezi produktivními výdaji a plýtváním kapitálu. Pokud si nechá Petr Kellner postavit na zahradě pyramidu za miliardu korun, jaký to pro nás bude mít přínos? HDP přesto vzroste.

Pokud by od začátku roku začala polovina nezaměstnaných v rámci nějakého „vládního balíčku podpory jam“ vykopávat jámy a druhá polovina nezaměstnaných zase zahazovat, pak by HDP mohlo růst až do nebe.

Co HDP zobrazuje?

HDP zaznamenává vládní výdaje jako něco pozitivního. Jenže pokud vláda utrácí peníze, přesměrovává zdroje (které násilně sebrala lidem ve formě daní) ze statků, které si přejí koupit spotřebitelé, do těch statků, které považují politici a vládní úředníci za důležité (v tom lepším případě, v tom horším je tito přesměrovávají přímo do vlastních kapes).

To samozřejmě pokřivuje trh – např. uměle zvyšuje cenu státem poptávaných služeb, dochází k vytlačování soukromých výdajů atd. Jedna koruna, kterou za nás vydá stát, pro nás nemá stejný užitek jako jedna koruna, kterou sám člověk utratí. Zde je také dobré si uvědomit, že vládní výdaje v ČR podle statistiky OECD tvořily v prvním desetiletí 21. století průměrně 44% HDP. 

Jestliže Spojené státy vydají ročně 660 miliard dolarů na válčení, jsou Američané skutečně o 660 miliard dolarů „bohatší“? Dále se do HDP žádným způsobem nezapočítává (státní) dluh. Pokud si vláda půjčí v cizině a peníze utratí, vzroste roční HDP.

HDP nikdy nelze spočítat

Čtvrtým velkým problémem HDP je jeho neschopnost měřit služby v domácnosti, šedou ekonomiku nebo třeba volný čas. Pokud by člověk pracoval 24 hodin denně, jistě by (alespoň na několik dní) dokázal hrubý domácí produkt zvýšit. Ukazuje ale taková změna na fakt, že se mají lidé lépe? Těžko. Větší HDP tedy automaticky neznamená lepší život. 

Pokud si někdo zajde na večeři do restaurace, přispěje k HDP jistou měrou, pokud si však nakoupí stejné suroviny a večeři uvaří doma, přispěje měrou menší. Kam se poděje přidaná hodnota z vlastního vaření?

Podle odhadu mezinárodního měnového fondu přispívala v letech 1988-2000 šedá ekonomika do celkového výstupu následovně: u zemí OECD 14–16% HDP, u tranzitivních zemí (sem patří např. ČR) 21–30% HDP, u zemí třetího světa 35–44% HDP.

Jak lze vidět, u rozvojových zemí jde téměř jedna třetina veškerého výstupu mimo oficiální statistiky. Podíl šedé ekonomiky se samozřejmě výrazně liší dle země a regionu a jedná se vždy pouze o odhad. Ke skutečným číslům se tedy nemůže člověk nikdy ani při nejlepší snaze dostat.

Pořád je HDP jen číslo. Zjednodušeně statky krát peníze. Jenže peníze nevyjadřují hodnotu daných statků, vyjadřují pouze směnný poměr mezi těmito statky. Hodnota daných statků je vždy subjektivní. Daný výstup bude mít tedy pro každého jinou hodnotu, těžko HDP přiřazovat jedno číslo jako nějakou objektivní hodnotu.

Zajímavé jsou také články jak vydělat peníze a nejlepší broker akcie, kde se řeší, kdo vůbec broker je a jak funguje.

Proč?

Dalším z mnoha problémů HDP je, že měří agregáty, které nikdo nepotřebuje. Firmy chtějí specifické informace o možnostech zisku, nikoliv obecná data o celé ekonomice. „Čínská ekonomika vzrostla o 10 %“ – no a co? Jak to pomůže manažerovi?

Ano, říká to, že Čína má rostoucí ekonomiku, avšak takovou informaci by bylo možné zjistit i jinak. Mimo to je taková informace nejednoznačná: má člověk investovat, protože je tam rostoucí poptávka, nebo se má držet zpátky, protože konkurence v Číně už je?

Mimochodem příklad Číny krásně ukazuje, jak je HDP nesmyslná veličina. Zatímco čínská ekonomika rostla vloni téměř deseti procenty, vznikala v Číně celá města, která zůstávají neobydlena. Např. město Ordos v provincii Vnitřní Mongolsko bylo postaveno pro milion lidí, ale prakticky nikdo v něm nebydlí. K čemu takový růst HDP tedy vůbec je?

Jelikož celkový výstup se spočítá vynásobením zboží cenami, nárůst cen v daném roce povede k nárůstu (nominálního) HDP. Reálné HDP (které je očištěno o inflaci) tento problém do určité míry řeší. Toto řešení je ale nedostatečné, protože růst peněžní zásoby vede k téměř okamžitému vyššímu utrácení, zatímco cenová inflace přichází až později.

Když se vytisknou nové peníze z ničeho (což centrální bance systém frakčních rezerv umožňuje) a tyto peníze vstoupí do ekonomiky, ceny vzrostou až po určitém čase. Dokud ceny nevzrostou na rovnovážnou úroveň, reálné HDP tuto změnu nezapočítá a ukazuje zkreslené výsledky.