Dnes jsem našel nové stránky zábavného pořadu oficiálně nazvaného II. pilíř důchodové reformy, pracovně jsem jej přezval na Penzičku.
Stránky jsou poeticky pojmenovány klidná budoucnost a jedná se o (dez-) informační kampaň naší vlády. Projdeme si nyní jednotlivé položky stránky.
Hned první odkaz v kroužku nám sděluje: „Míň státu, víc pro Vás.“ Že by stát byl takový altruista, že si sám odtrhne, aby se podělil? A ejhle, míň státu znamená, že když si nyní ukrojím další 2% ze svého hrubého příjmu, stát mi k nim připojí část těch, které bych jinak stejně platil.
Nejsem velký matematik, ale míň státu znamená, že jsem právě přišel o další 2% mzdy? Možná to bylo spíše „Míň stát u“ okna a čekat na zázrak.
Super a jde se na druhé kolečko – Peníze se dědí. Tak alespoň to. Když umřu, tak se k penězům konečně dostanu. Vlastně ne já, ale moji dědici. No doufám, že je ve zdraví užijí.
Nezaměstnaní neplatí – to je třetí velké lákadlo. Pokud jsem nezaměstnaný, práce neschopný či doma s dětma, neplatím. To mi evokuje, že bych měl být nezaměstnaný simulant s dětmi na krku – jistota je jistota.
Exekutor nemá šanci – To alespoň zatím je to pravda. Ale zatím na těch spořeních nemáme skoro nic. Uvidíme, jak to bude za 10-20 let.
A jdeme do finále. Nejzajímavější kolečko – Peníze jsou pod dozorem. A peníze mohou společnosti využít pouze k investování. Dozor provádí ČNB, tak teď nevím, zda se těšit či bát.
Hned pod kolečky jsou dva obdelníčky. Začneme levým, který nám sděluje, že Důchodové spoření nabízí certifikované společnosti. A opravdu jich tu pár je (ty co chybí, tak shání certifikáty).
Těch 7 statečných je vlastně jen 6, protože někteří to vzdali. Penzijní společnosti má dnes Allianz, Česká Spořitelna, ČSOB, KB, Česká Pojišťovna a samozřejmě Raiffeisen. Sedmým je velký Chris v podobě dozoru ČNB.
Nedalo mi to, abych si neprošel výsledky hospodaření v minulých letech. A tomu říkám ta pravá hitparáda. Některé jsou jen těsně, TĚSNĚ pod inflací. To znamená, že přesně víte, kolik časem proděláte.
Ovšem největší bomba je kalkulačka vlevo, která umožní zadat věk a výši platu a vyřeší to za Vás. Pojďme se podívat na modelový příklad muže, kterému je 35 let a na poslední chvíli se rozhodl vstoupit. Jeho plat je 25 000 Kč.
Bude tedy platit 500 Kč měsíčně a stát mu „přispěje“ 750 Kč měsíčně. Celá anabáze ho nadchla natolik, že skončil ve volební komisi a nyní všude, kde chodí, podporuje II. pilíř – vždyť ke každé pětistovce dostane 750 Kč navrch. No neberte to za ty prachy.
Využijme kalkulačku a pojďme se podívat, jak by to mělo teoreticky dopadnout. Je mu sice 35 a do 67 zbývá mnoho času, které lze využít přemýšlením. A ejhle. Důchod se spořením je 8800 Kč, což jsou krásné peníze. Oproti tomu penze bez II. pilíře by měla být 7 500 Kč. Krásných 1 300 Kč každý měsíc navíc.
Navíc? Kolik mu vytahuje systém z kapes? 500 Kč měsíčně, 6 000 Kč ročně. A do dalekého důchodu 67 let zbývá ještě 32 let. To je 384 měsíců. Tak tedy zaplatí kolem 190 000 Kč navíc v průběhu. Co za to dostane? 1 300 Kč navíc. A to se vyplatí. Vyplatí?
Bez zhodnocování v průběhu to znamená, že dotyčný by měl mít roční výnos kolem 8%. To už je pěkné. Ale matematika je potvora a řekněme, že se budou finance (500 kč) zhodnocovat a že na konci bude mít z naspořených peněz krásná cca 4% p.a.
Nyní dovolte jednu kacířskou myšlenku. Když nechám státní důchod státním důchodem a jdu spořit sám jinde. Třeba jen velmi defenzivně na 4 % ročně. Po 32 letech mám cca 400 000 Kč. A pokud bych následně udržel stejný výnos, mohu se měsíčně těšit na 1300 Kč měsíčně. Stejné peníze jako v druhém pilíři. Ale s tím rozdílem, že kdykoliv mohu stáhnout část či celých 400 000 Kč v případě potřeby.
Je tohle špatný model? Pak raději nečtěte dále. Výnos se podařil 0,5% měsíčně a živí nás dividendy. Naspořili jsme si krásných 600 000 Kč. A díky tomuto výnosu nám i nyní dávají 0,5%, což je 3 000 Kč – cca dvakrát větší příjem než u státního dozoru. Nedejbože kdyby roční výnos byl kolem 8%. To bychom naspořili už 900 000 Kč a dividenda kolem 6 000 Kč.
Pamatujete výši predikovaného státního důchodu – 8 800 Kč s druhým pilířem, 7 500 Kč bez druhého pilíře. A najednou jen náklady na druhý pilíř přinesou 6 000 Kč měsíčně (připočítám k onomu pofidérnímu důchodu 7 500 Kč a jsem na cca 13 500 Kč důchodu). A kolem 8% ročního výnosu lze dosahovat dividendovými strategiemi.
Je na první pohled zřetelné, že 8 880 Kč (II. pilíř) je o „něco“ méně než 13 500 Kč (vlastní iniciativa). Rozdíl je daň. Daň za vzdělání a zájem. Spousta lidí nebude mít čas přemýšlet a hledat možnosti a tak hurá do druhého pilíře, vždyť potřebuju trávit čas užitečněji než se hrabat v nějakých finančních věcech.
Rozhodnutí může trvat pár minut a člověk jej snadno podcení. Ale jaký dopad bude mít za pár let? Kdo si v 67 vzpomene – jo to tenkrát, když jsem udělal tu chybu, kvůli které mám dnes měsíčně o půlku méně peněz.
Není tak těžké najít ty správné informace a věnovat tomu potřebný čas. Člověk jen musí chtít a brát sám za sebe zodpovědnost. A to je samo o sobě to nejtěžší. Občane div se. Stále platí staré okřídlené – voják se stará, voják má. Když se sám postarám, v tu chvíli je můj profit výrazně zajímavější oproti „organizované penzičce“.
Ten pořad je zábavný, ale za klauny jsme tu my, občané. Kdo chce být klaunem, nechť se přihlásí a to nejen do druhého pilíře.