Čtyři nejdůležitější ekonomické trendy, o kterých se však z médií nedozvíte

Už jste někdy přemýšleli, proč bída a chudoba neodcházejí, přestože ekonomiky většiny zemí podle zpráv stále rostou? Proč horních 10 % bohatne a ostatní chudnou?

Objevuje se stále více článků o tom, proč bohatí bohatnou a chudí chudnou. Většinou to skončí podobnou obhajobou bohatých jako v tomto článku, přestože je v něm uvedeno mnoho zajímavých skutečností.

Proč malá menšina bohatne a ostatní chudnou?

Ti nejvíce bohatí bohatnou proto, že umějí lépe vy(zne)užívat stávající fungování nejen finančního systému. Co jiného představují částečné rezervy a složené úročení, než skrytý mechanismus ke koncentraci bohatství a z něj odpovídající moci do rukou velmi malé menšiny. Skrytý převod bohatství k těm nejbohatším je tedy zabudován přímo v základech dnešního finančního systému.

Velice krásně to ilustruje příklad z inspirativní knihy Bernarda Lietaera (odborníka na mezinárodní finance a peněžní systémy, spolutvůrce evropské měnové jednotky ECU, což byl předchůdce eura): Budoucnost peněz:

Nejbohatší lidé a organizace vlastní většinu aktiv, z nichž plynou úroky. Dostávají nepřetržitou rentu od všech, kteří si potřebují půjčit, aby obdrželi potřebný směnný prostředek. Nejlepší studie o transferu bohatství prostřednictvím úroků mezi jednotlivými sociálními skupinami byla provedena v Německu v roce 1982, kdy úroková míra představovala 5,5%.

Všichni Němci byly začleněni do deseti příjmových kategorií po 2,5 milionu domácností. Během jednoho roku transfery mezi těmito deseti skupinami zahrnovaly 270 miliard DM v platbách přijatých a vyplacených úroků.

K nejvyšším transferům úroků docházelo ze střední třídy (kategorie 3 až 8), z níž každá kategorie převedla zhruba 5 miliard DM do nejvyšší kategorie domácností (kategorie 10).

Dokonce i domácnosti z nejnižší kategorie převedly do nejvyšší kategorie 1,8 miliard úroků za rok. Výsledkem je, že nejbohatších 10% domácností během jediného roku získalo na úrocích od zbytku společnosti 34,2 miliardy DM.

Skrytý systematický převod bohatství

Tento graf jasně ukazuje systematický převod, k němuž dochází ze spodních 80 % populace k vrchním 10 %. Tento převod byl způsoben výlučně používaným peněžním systémem a vůbec nezávisel na chytrosti či pilnosti účastníků – klasický argument ospravedlňující veliké rozdíly v příjmech.

Jinými slovy: Rodiny a jednotlivci ovládající bohatství jej hromadí rychlejším tempem, než jej ekonomika může vyprodukovat. Tudíž zákonitě budou s postupem času kontrolovat mnohem větší část ekonomického koláče.

Kvantitativní uvolňování aneb peníze zdarma pro ty nejbohatší

Tito ultrabohatí využívají ke svému obohacení všech dostupných možností, jak zvýšit svoji moc. Příkladem může být kvantitativní uvolňování, což je eufemismus pro tisk obrovského množství nových dolarů, které prováděl (a neoficiálně stále provádí) FED.

Zdá se, že hlavním cílem bylo, aby bohatí ještě více bohatli. To je důvod, proč máme burzu, jejíž vysoké hodnoty neodpovídají fundamentům, ale místo toho, jsou založeny na přílivu likvidity ze strany Federálního rezervního systému.

Vzhledem k tomu, že hospodářská politika USA je zcela v rukou bohatých, není divu, že bohatí ji používají k obohacení se na úkor všech ostatních.

Měnová politika Fedu, která obohacuje bohaté tím, že uměle zvyšuje ceny akcií a dluhopisů, olupuje důchodce o stovky miliard dolarů, možná biliony, díky ztrátě úrokových výnosů z jejich úspor. I aktuální problém s přistěhovalci je výsledkem příjmové diferenciace.

Jak uvádí slovenský ekonom Peter Staněk: „Není důležitá průměrná mzda, ale rozložení mezd.“

Tušili jste, že pouhých 7 % nejbohatších vlastní 90 % majetku? Přitom na horní 1 % vlastní přes polovinu z tohoto objemu. To je také odpověď na otázku, kam plynou všechny ty peníze, když uvážíme, že produktivita práce v EU roste o 12 % ročně? S tím pak velice úzce souvisí další aktuální trend a je jím automatizace.

Automatizace

V posledních dvou dekádách se stále více projevuje trend automatizace. Nejde pouze o náhradu lidské práce roboty v průmyslu, ale stále více se automatizují i prodejní procesy a také oblast informačních technologií.

Roboti a chytré počítačové programy stále více vytlačují potřebu lidské práce. Bohužel však aktuálně preferované ekonomické teorie vůbec s trendem výrazné změny na trhu práce nepočítají. Tiše se předpokládá, že když lidé ztratí práci jednom odvětví vždy se najde práce v některém jiném a to již přes 20 let neplatí.

Velmi názorně to lze vidět v jižních evropských státech. Nezaměstnanost tak přesahuje 20 % a případě Řecka a Španělska dokonce více než 25 %. Co je ještě více alarmující je nezaměstnanost mezi mladými, která přesahuje 50 %. Jak dlouho si myslíte, že je toto udržitelné?

Jak skrýt nepohodlnou vzrůstající nezaměstnanost

Ve vyspělých zemích jako je např. Německo se problém vytlačování pracovních míst automatizací řeší trochu jinak. Dnes více než 50 % pracujícího obyvatelstva Německa pracuje pro stát. Vzrůstající nezaměstnanost se tedy šikovně skrývá za nárůstem byrokracie a státních úředníků.

Zajímavé, že mnoho politických stran před volbami slibuje omezení byrokracie a snížení počtu státních úředníků, ale pravý opak je realitou.

Pokračující automatizace tedy vytváří začarovaný kruh: Čím je méně pracovních příležitostí, tím méně je peněz v oběhu a to znamená méně peněz k nákupu, což se negativně odráží v ekonomickém výkonu státu. Odborně řečeno klesá agregátní poptávka. To je opravdový původ deflačních tlaků, kterých se finanční autority tak bojí a proto tisknou peníze ve velkém.

Problémem je prodat

Tento fenomén dále násobí saturace trhu výrobků. Automatizace umožnila vytvořit vcelku levně mnoho výrobních kapacit avšak i díky výše popsanému začarovanému kruhu dnes není komu tyto nové výrobky prodávat. Jak říká slovenský ekonom Peter Staněk „Vyrobit umí každý blbec, ale umění je výrobek dnes prodat“.

Výše popsané se řeší různými způsoby od vytváření umělých míst v rámci státního aparátu až po šílenosti typu plánovaného zastarávání (v češtině k tomu máme velmi příhodný název kurvítka).
 

Levný kredit vede k plýtvání a umožňuje vedení válek

Tyto ekonomické excesy by nebyly možné bez levného kreditu (bankovnictví částečných rezerv).

Dostupný levný kredit neumožnil jen značné ekologické a ekonomické plýtvání, ale umožnil také většinu válek během posledních dvou století. Krásně to ilustruje výrok jednoho z nejvýznamnějších představitelů Rakouské ekonomické školy Ludwiga von Misese (1881–1973)

„Bez přehánění lze říci, že inflace je nevyhnutelným prostředkem militarismu. Bez ní by zhoubný vliv válek na bohatství byl mnohem jasněji a rychleji viditelný; válečná únava by přišla mnohem dříve.“
 

V době kdy peníze byly kryty komoditami, musel stát, když chtěl vést válku, napřed na ni ušetřit. Nejčastěji se tak dělo výrazným zvýšením daní, což nebylo zrovna populární řešení, neboť obyvatelé státu se museli značně uskromnit, jen kvůli válce.

V dnešní době se již obyvatelé státu vedoucího válku nemusí vůbec uskromňovat, mohou dokonce mít značné deficity a vést válku díky nově natisknutým penězům.

Všeobecná předluženost

Dále jsme svědky saturace trhu úvěrů. Firmy, občané, obce i celé státy jsou předlužené a tato skutečnost má zásadní význam. Navíc každá půjčka je přenesením budoucí poptávky do současnosti, takže budoucí poptávka bude díky nutnosti splácení ještě nižší.

Prozkoumáme-li, jak funguje současný finanční systém, zjistíme, že bude fungovat do té doby, dokud se bude více půjčovat než splácet. Žijeme v době, kdy se peníze staly dluhem. Proto je také nutný neustálý nárůst peněz (dluhu) v oběhu a to nelze do nekonečna. Raději nebudu rozebírat spojení dluhopisového trhu, na kterém je megabublina, s trhem finančních derivátů.

Nemusíte mít zrovna doktorát z ekonomiky, stačí používat selský rozum, abyste viděli, že žijeme ve velké ekonomické iluzi. Všechny výše zmíněné problémy ukazují, že nás velmi brzy čeká značná změna ekonomického i finančního systému.

Velice přesně vyjadřuje aktuální dění další výrok Ludwiga Von Misese:

„Neexistuje žádný způsob, jak se vyhnout finálnímu zhroucení po období boomu, který přinesla úvěrová expanze. Alternativou je pouze, zda krize by měla přijít dříve jako výsledek dobrovolného opuštění další úvěrové expanze, nebo později jako konečná a totální katastrofa zapojeného měnového systému.„

Největší letadlo, ekonomika založená na levném kreditu právě dolétává. S tím souvisí nutná brzká změna ekonomického i finančního systému. Kdo sleduje aktuální dění, již tuší, co bude základem nového finančního systému. Stačí se poučit z minulosti a sledovat kroky Číny a Ruska.